Kung-fu

Při kategorizaci čínských bojových umění se všeobecně dělá rozdíl mezi "vnitřními" a "vnějšími" systémy kung-fu. Interní umění zahrnují tzv. ?měkké styly? jakými jsou Tai ti quan, Xing yi quan, Pa kua chang. Zatímco vnější umění jsou často sdružována a nazývána Shao-lin quan. Shao-lin je pak dále rozdělen na severní a jižní.

Severní kung-fu má větší a mohutnější pohyb na rozdíl od kratších silových pohybů jižního kung-fu. Často chybí jasné hranice mezi jižními a severními styly. V těchto stylech však hlavně chybí rozdíl mezi boje ve stoje a zápasnickými chvaty. To nás přivádí k jedinečné kategorii Shuai chiao.

Shuai chiao je starodávný čínský způsob zápasu a chvatů. V Číně je považován za nejstarší z čínských umění a zároveň základním systémem, z něhož ostatní čínské styly čerpaly vrhací a hmatové techniky. Zatímco ostatní tradiční čínská bojová umění používají vrhy, položením soupeře na lopatky a ruční zámky jen okrajově, tak shuai chiao se na ně zaměřuje s největším důrazem.

Po bližším zkoumání zjistíme, že vrhy a položení soupeře na lopatky u shuai chiao jsou vlastně styly ve formách shaolinského tréninku. Ale když shuai chiao použije zkušený praktik, stanou se přímé formy severního shaolinu současně velmi efektivními uzavírajícími, vrhacími a rozsáhlými formami, dávající bojovníkovi rozhodující výhodu v boji.

Stopy shuai chiao najdeme téměř u všech severních shaolinských stylů, včetně chang quan, lohan quan a mei jung quan. Totéž platí i pro vnitřní styly jako tai ji a pa kua. Pro zjednodušení se zaměříme na možnosti použití skryté v severo-shaolinském stylu Tan Tui.

Tan tui (kopající nohy) je jedním z nejpopulárnějších shaolinských stylů, který existuje již mnoho staletí. Je obzvlášť populární u muslimů v severní Číně. Ne náhodou byli mnozí velcí zápasnici shuai chiao také severočínští muslimové. Charakteristika tan tui zahrnuje pevné nízké pozice, velké ničivé údery a nízké kopy. Útočné použití zahrnuje několik nízkých kopů na kolena a na střední pásmo. Dále zpětné výpady a rány spodním hákem, údery pěstí po oblouku jako rány kladivem a finální údery zadní hranou pěsti, údery shora a špičkami prstů. Obrané aplikace zahrnují ústupy v ose pohybu, velké i malé kruhové bloky a pěstní techniky, které zároveň zachycují útok a provádějí protiútok.

Jako u všech forem kung-fu, tak i každý pohyb tan tui může mít mnoho možných aplikací. Znalec tan tui může užívat vrhací techniky a principy shuai chiao bez provádění závažnějších modifikací nebo úprav forem tan tui.

Většina mistrů kung-fu souhlasí s tím, že dokonalost formy nakonec vede k zlepšení realizace techniky a to zůstává pravdou i v případě shuai chiao i tan tui. Při klasickém tréninku shuai chiao je vrhací technika trénována nejdříve jako stínová forma, která má být zdokonalována, a pak je opakovaně procvičována s partnerem, aby byla "uvedena v život". Pro "uvedení do života" skrytých vrhacích technik tan tui je požadována stejná praxe. Nejdříve musíte vrhací techniky ve formě objevit a pak je cvičit s představou vrhací techniky. Existuje bezpočet vrhacích technik skrytých v tan tui a jiných severních stylech. Ale všechny pocházejí přímo či nepřímo z čínského starobylého umění shuai chiao.