Kouzlo samotné zahrady nevyžaduje velké prostory, a proto můžeme celou kompozici umístit třeba i na balkón, což je ideální do města, kde je o místo nouze. Samozřejmě na větších prostorách (i okolo několika tisíc metrů) se může fantazie více rozvinout a za užití typických prvků pro japonské zahrady může vzniknout velkolepé dílo, které pohladí nejen oči, ale také mysl. Při zakládání je také kladeno na cit, kdy je důležité naslouchat nejen okolí ale také svým myšlenkám. Jen tak lze vytvořit harmonické prostředí spojení člověka s přírodou, ze kterého můžeme později čerpat klid a energii.
K základu japonské zahrady patří propojení živých a neživých prvků, a to rostlin, kamene a vody. K tomuto účelů nám dobře poslouží bonsaje, jehličnany i listnáče (sakury, azalky, rododendrony, japonské javory), bambusy, pivoňky a traviny. Velký důraz je u japonské zahrady kladen také na kameny, které mohou být jakýchkoli rozměrů a také tvarů. Větší plochy se hodí vyplnit drobnými oblázky či pískem, které symbolizují vodu. Vodu samotnou potom můžeme přemosťovat či doplňovat živými tvory. Zahradu můžeme také doplnit různými soškami či altánky. Naše fantazie je tak usměrňována pouze možnostmi a finančními prostředky. Musíme ale současně myslet také na to, že na malém kousku je vyobrazena velká část krajiny.
Pokud bychom se ovšem chtěli striktně držet předlohy japonské zahrady, je důležité si uvědomit základní typy. Těmi jsou zahrada Tsukiyama(pomocí vytvoření umělých kopců), Karesansui ("suchá", tvořena pouze pískem, štěrkem a kameny, původně používaná k meditaci) a Chaniwa (původně k čajovému obřadu, použití kamenné cesty). Všechny mají ale jedno společné - spojení přírodních živlů a krás přírody a vytvořit tak harmonický celek.
