Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie medicíny

28. 1. 2010

Tibetská lékařská věda je jedním z nejstarších známých léčebných systémů světa. Je nedílnou součástí tibetské kultury a prošla vývojem mnoha staletí. Lidé věří, že původ tibetské lékařské tradice je tak starý jako samo lidstvo.
Obecně řečeno, lidstvo je součástí přírody, a aby získalo potravu a přežilo, je na přírodě také závislé. Instinktivní potřeba zachování zdraví a naše nahromaděné znalosti nás vedou k tomu, že pro běžná onemocnění objevujeme určitá léčiva pocházející z přírodních zdrojů. Například nanášení zbytkového ječmene z čangu (tibetského piva) na opuchlé části těla, pití horké vody na špatné trávení a užívání rozpuštěného másla na krvácení jsou některé z terapií, které vycházely z praktických zkušeností a pozvolna vytvářely základ tibetského lékařského umění. Tibetské léčebné dědictví je založeno na textu Čtyři lékařské tantry (Gjüži), který dokonce i dnes zůstává základním lékařským textem.
V dobách před Buddhou Šákjamunim byl Tibet nábožensky a kulturně ovlivňován domorodou tradicí bön. Existují důkazy, že v té době už existovalo několik forem medicínských praktik. Jejich přesný vliv na vývoj tibetské medicínské tradice je však nejasný.

Buddha ŠákjamuniObrazek
Buddha Šákjamuni, tedy náš historický Buddha, který žil před dvěma a půl tisíci lety, v Sarnáthu vyučoval medicínskému textu Neposkvrněný rod (Vimalagótra, tib: di-me rig) současně s prvním roztočením kola dharmy, kdy předal Čtyři vznešené pravdy, což je nejznámější a nejzákladnější učení současného buddhismu.
 Při učení na Supím vrchu (Jagoe Phungpo’i Ri) Buddha předal nauku Sto tisíc veršů uzdravení (so-čä bum-pa). Také v Beta Groves předal Tantru čisté vize (čer-thong rig-pä gjü) takovým žákům, jako byli Avalókitéšvara, Brahma, Šáriputra a ostatní žáci zabýbající se mahájánovým učením. Existuje názor, že Sto tisíc veršů uzdravení a Tantra čisté vize jsou totožné texty, které mají pouze odlišný název.
Během třetího roztočení kola dharmy Buddha předal nauku Nejvyšší sútra zlatých paprsků (ser-ö dam-pä do), která obsahuje část s názvem Způsoby úplného vyléčení chorob (nä-tham čä ži-bar dže-pä gjü). Buddha také vyložil Sútru o vstupu do dělohy (ga-wo ngal džug gi do). Ačkoliv Vinajašástra (dul-ba lung) je učení zabývající se především etikou, obsahuje také výklad medicíny. V tomto učení Gautama Buddha učil sanghu (mnišskou obec), jak se vypořádat s různými chorobami, kterým její členové čelili během třech letních měsíců, kdy se konalo  ústraní. To je jedno ze tří základních pravidel pro mnichy stanovené Buddhou Šákjamunim.

Lha Thothori Njantsan (348-468)
Indičtí lékaři Biji Gaje a Bilha Gaje se narodili králi Vadžrásánovi (v Bódhgaji) a jeho dvěma ženám. První byla dcera výrobce bubnů a druhá dcera výrobce zvonů. Matky nabídly deset bubnů a deset zvonů do Mahábódhi stúpy ve Vadžrásáně a pomodlily se za úspěchy svých dětí. Když chlapec a dívka vyrostli, žádali své rodiče, aby se mohli učit vědě uzdravování. Po jejich svolení odjeli do Taxily v Pákistánu a studovali medicínu pod vedením významného lékaře Atréji. Poté procestovali Indii a také navštívili Čínu, Nepál a Východní Turkestán (který je nyní součástí Číny a je nazýván Autonomní oblastí Xinjiang). V Magadě získali další lékařské nauky od jiného významného lékaře Kumary Džívaka. Při pobytu ve Vadžrásáně jim Árja Tára (Zelená Tára) předpověděla, že odejdou do Tibetu a budou tam šířit nauku medicíny. Biji Gaje a Bilha Gaje navštívili Tibet během vlády 28. krále Lha Thothori Njantsena. Když se král doslechl zvěsti o tom, jak léčí Tibeťany, pozval je do svého paláce Jumbu Lakhar. Pak je požádal, aby zůstali, prováděli lékařskou praxi a učili. Svou dceru Jidkji Rolča dal Biji Gajemu za ženu. Věří se, že Biji Gaje a Bilha Gaje nyní stále žijí v santalovém lese, protože působením síly své medicíny získali nesmrtelnost.

Dung gi Thorčog (období není známo)
Prvním známým lékařem po Biji Gaje a Jidkji Rolči v rodu Juthog je Dung gi Thorčog, který se narodil ve 4. století. Již v raném věku se od svého otce naučil měřit tep, farmakologii, moxibuci (nahřívání akupunkturních bodů), odebírání krve, obvazování a ošetřování ran. Ve svém oboru vynikal a byl osobním lékařem svého dědečka, krále Lha Thothori Njantsena a Trinjan Zungtsana. Byl jedním z největších průkopníků lékařství v Tibetu a říká se, že v jeho rodu se narodil i slavný Juthog Jonten Gonpo. Jeho úspěšní synové po čtyři generace pokračovali v rodové tradici osobních lékařů králů.

Král Songtsen Gampo (617-650)
Za vlády 33. krále Songtsen Gampa byli pozváni vynikající lékaři z Indie (Bhardvaj), Číny (Han Wang Hang De) a Persie (Galénos), aby se podělili o své znalosti s tibetskými lékaři. Každý lékař napsal pojednání, které bylo později začleněno do textu nazvaného Midžigpe-Tsonča (Neohrožená zbraň), jenž je tvořen sedmi svazky. Potom text darovali králi.
Ačkoliv se indičtí a čínští lékaři vrátili zpět do svých zemí, Galénos zůstal v Tibetu, kde pracoval, učil a napsal několik lékařských textů. Také čínská manželka krále Songtsen Gampa Kongdžo s sebou do Tibetu přinesla čínský lékařský text, který Hašang Mahádéva a Dharma Kóša přeložili do tibetštiny.

Král Trisong Decän (718-785)
V 8. století pozval král Trisong Detsen několik vyhlášených lékařů na první známou lékařskou konferenci v Samje v Tibetu. Přítomni byli vynikající lékaři z Indie, Číny, Persie, Východního Turkestánu a Nepálu. Tibet zastupoval již starší Juthog Jonten Gonpo. Konference trvala několik dnů, během kterých delegáti hovořili o teorii a praktikách svých lékařských systémů a porovnávali je s ostatními.

Starší Juthog Jonten Gonpo (708-833)
Juthog Jonten Gonpo se narodil v Toelung Kjina v rodině Juthog Khjungpo Dordžeho a Gjapa Čeky Dolmy 25. června 708. Podle tradic předávání zkušeností z otce na syna se učil od svého otce a začal praktikovat základní prvky medicíny už v raném věku. Když mu bylo deset let,  povolal ho král Me-Agcom, aby se zúčastnil  rozpravy se slavným tibetským lékařem Drangti Gjalnje Kharphugem a mnoha dalšími. Chtěl tak prověřit jeho znalosti. Juthog zvítězil - z devíti vynikajících tibetských lékařů byl nejlepší. Učenům, jako byli Šánti Garhwa z Indie a Tongsum Gangwa z Číny, chytře odpovídal, a tím si mezi nimi vysloužil skvělou pověst a byl všemi uznáván jako emanace Buddhy Medicíny. Juthog Jonten Gonpo se stal osobním lékařem tibetských králů Me-Agtsoma a Trisong Decäna. Navštívil několikrát Indii, aby zde studoval s významnými lékaři, a také procestoval Čínu. Roku 763 založil první tibetský lékařský institut Tanadug v Kongpo Manlung na jihu. Ten již nyní neexistuje. Jutok Jonten Genpo na základě svých vědomostí a medicínských zkušeností vytvořil spisy lékařské nauky, jež byly základem textu Čtyři lékařské tantry (Gjüži), který jako stěžejní a nesmírně hluboké dílo používají tibetští lékaři až do dnešních dnů. Šíření tibetské medicíny zasvětil Juthog celý svůj život.
 
Langdarma (863-906)
Roku 896 našeho letopočtu byl král Triralpačen (866-896 ) zavražděn a jeho starší bratr Langdarma byl dosazen na trůn. Špatné vládnutí krále Langdarmy způsobilo postupný rozpad Tibetu, jež vyústil v občanskou válku. Ve středních částech Tibetu byl buddhismus kompletně vymýcen, ale zachoval se na dalekém východě a západě. Na následujích 364 let byl Tibet decentralizován a oslaben.

Ločen Rinchen Sangpo (958-1056)
Ločen Rinchen Sangpo se narodil roku 958 v malé vesničce zvané Radni, umístěné v současné oblasti Tibetu za průsmykem Šipki, který odděluje Kinnaur a Spiti od provincie Guge na východě. Jeho zrození bylo provázeno hrozivými znameními. Už od narození udivoval neobvyklými schopnostmi a velmi brzo si osvojil znalost buddhistických textů. Byl to skvělý překladatel a později věnoval veškeré síly k oživení dharmy a medicíny v Tibetu. Cestoval do Kašmíru a přijal lékařské nauky, jako je například Výtah z esence osmi oddílů (Aštanga Samhita, jän-lag gjä-pä ňing-po dü-pa) a jeho výklad Da-zer (Měsíční svit) a zvěrolékařský text Šali Hótra od skvělého Pandity Čandry Ánandy, který později přeložil do tibetštiny. Jeho práce vedla v Tibetu k rozvoji buddhismu i medicíny.

Mladý Juthog Jonten Gonpo (1126-1202)
Mladý Juthog Jonten Gonpo byl 13. pokračovatelem v rodu Juthog Jonten Gonpa staršího. Narodil se v Goši Rethang rodičům Juthog Khjungpo Dordžem a Padmě Oden. Medicínu začal studovat v osmi letech. V deseti přijal celé učení Čtyři lékařské tantry (Gjüži) od Rogton Končok Kjaba a od svých osmnácti let navštívil šestkrát Indii a přijal učení od dákiní Palden Trengwy a mudrce Caraka.
Po návratu do Tibetu Juthog Jonten Gonpo zasvětil svůj život praxi medicíny ve prospěch všech vnímajících lidských bytostí. Napsal Zlaté poznámky (Serčen), Bohaté poznámky ( Zongčen), Osmnáct doplňkových prací (čha-lag čo-gjä) a Výtah z esence (ňing-po dü-pa) a výklad teorie nazvané Zrcadlo (Thongway Melong). Celé své učení předal svému nejlepšímu žákovi Ješe Sungovi. Měl mnoho žáků, z nichž tři sta je dodnes velmi dobře známých.

Jangpa Namgjal Dragsang (1295-1376)
Jangpa Namgjal Dragsang byl sedmým v rodu krále Se v Minjagu. Král Gongma Sečen mu udělil titul Rinpočhe Thamks. Narodil se v rodině Gu-ging Čodrak Palsang a Bumkjong-Gjalmo dceři Situ Čorin v Ngamringu. V deseti letech se naučil sútrám, tantrám a medicíně od Palden Naggi Rinčena a Bodong Čogle Namgjala. Napsal spoustu knih o buddhistické filosofii, řemeslech a astrologii a jedenáct knih o medicíně. Je jedním ze dvou proslulých zakladatelů tradice Jangpa v tibetské medicíně. Jedním z jeho nejlepších žáků byl Mi’i Ňima Thongwa Donden.

Zurkhar Ňamni Dordže (1439-1476)
Zurkhar Ňamni Dordže se narodil v rodině Rigzina Phuntsoka  dceři Kunkjen Taši Nam jala v roce zemní ovce. Učil se buddhistické filosofii a medicíně od mnoha renomovaných učenců a v šestnácti letech napsal Srdeční pokyny v relikviích (Manngag-Jewa-Ringsel) a mnoho dalších pojednání. Byl zakladatelem tradice tibetské medicíny Zurlug. Jeho vnuk Zurkhar Lodo Gjalpo později napsal výklad k textu Čtyři lékařské tantry (Gjüži) nazvaný Ústní odkaz mých předků (Mepoi Zallung).

Regent Sangye Gyaco (1653-1705)
Sangje Gjaco se narodil rodičům Asugovi a Buthi Gjalmo v roce vodního hada. Se svými studiemi začal v pěti letech, a když mu bylo osm, naučil se sútrám a tantrám od velkého 5. dalajlamy. Osvojil si též astrologii a gramatiku od Darpo Loca, Samopovstalé samohlásky (Jang-čar) a astrologii od Lugo Dačen Ngag gi Wangpa a medicínu od Jangpa Lhunding Namgjal Dordžeho a stal se expertem ve všech těchto oborech. Velký 5. dalajlama (1617-1682) Sangje Gjaca jmenován regentem. V této funkci setrval dvacet šest let a palác Potala byl v té době přestavěn a rozšířen do své současné velikosti a byla postavena zlatá stúpa 5. dalajlamy. Pod jeho vedením bylo vyrobeno sedmdesát devět medicínských thanek a byly sestaveny a vydány texty Čtyři lékařské tantry (Gjüži). V roce 1696 byla ve Lhase založena lékařská akademie Čagpori. Sangje Gjaco napsal mnoho knih o astrologii, například Bílý beryl (Vaidurya-Karpo), a mnoho textů o medicíně, například Modrý beryl (Vaidurya ngön-po), což je nejznámější komentář k textu Čtyři lékařské tantry (Gjüži).

Khjenrab Norbu (1883-1962)
Khjenrab Norbu se narodil astrologovi Ngawočemu a paní Jangčeně v roce vodní ovce v Cethangu v jižním Tibetu. Byl přijat do kláštera Ngačo, kde se projevoval jako výborný student, inteligentní, soucitný a pokorný. Proto byl mezi mladými mnichy vybrán jako kandidát na studia medicíny a odešel na lékařskou akademii Čagpori ve Lhase, kde ho vyučoval Dr. Ngawang Čoden. Zkoušky složil v relativně krátkém čase. Aby zachoval a šířil tibetskou medicínu, velký 13. dalajlama (1876-1933) v roce 1897 ustanovil Tekhang Džampa Thubwanga jako lékaře seniora a Džabung Damče Paldena jako lékaře juniora a nařídil jim, aby učili vybrané studenty. Z lékařské akademie byli vybráni Čagpori Khjenrab Norbu, Tenpa Jarphel a Cultrim Njandrag, aby studovali u lékaře seniora a osvojili si Čtyři lékařské tantry (Gjüži) a jejich různé výklady, jako je například Modrý beryl (Vaidurya ngön-po). Khjenrab Norbu také studoval medicínu, astrologii, poezii a gramatiku. Pojmenovali ho Yangchen rgyas pai Lodoe, na počest toho, že tvrdě pracoval. Když mu bylo 29 let, v roce železného psa (1912), převzal odpovědnost za lékařskou kliniku v klášteře Drepung, aby pečoval o zdraví místních mnichů. Začal psát knihy a prováděl výzkum tibetské medicíny. Velký 13. dalajlama v roce ohnivého draka (1916) jmenoval Khjenraba Norbu ředitelem jak lékařské akademie Čagpori, tak Mäncikhangu (Tibetský lékařský a astrologický institut). Roku 1918 jej Jeho Svatost dalajlama jmenoval  lékařem juniorem. Celý svůj život strávil šířením tibetské kultury, zvláště medicíny a astrologie.
Napsal a sestavil mnoho knih: Popis RCTA objasnění ilustrací tantry Esence z Oceánu léčení (so-rig gja-co ňing-po), Kniha léčivých rostlin Úžasné zlaté vlasy (ngo-car ser gji ňe-ma), Knihy o využití medicíny Kondenzace účinků medicíny (män-džor nü-pa čhog-dü), Knihy o využití medicíny Sto tisíc kvalitních nektarů (dü-ci bum-sang), Kniha o astrologii Dar znalosti srdeční esence (rig-den ňing-thig). Jeho žáky byli někteří ze současných významných lékařů, jako jsou lékaři Senior a Junior Jeho Svatosti 14. dalajlamy Tenzin Choedak a Lobsang Wangyal, bývalý osobní lékař Jeho Svatosti 14. dalajlamy Ješi Dhonden a bývalý ředitel Mäncikhangu ve Lhase Džampa Thinley. Zemřel ve věku osmdesáti let v roce vodního Tygra (1962).

Temné období v tibetské historii
Číňané vtrhli do Tibetu z východu roku 1949. 10. března 1959 tvrdě potlačili pokojnou tibetskou demonstraci ve Lhase za pomocí dělostřelectva a bombardováním. Jeho Svatost 14. dalajlama, následován tisíci Tibeťanů, utekl do exilu v Indii. Během kulturní revoluce (1966-1976) Číňané zničili více než 6 000 klášterů, zbourali sochy, spálili dharmové a astrologicko-lékařské knihy, zničili lesy a nadělali nepředstavitelné škody na flóře i fauně. Přímým důsledkem čínského útlaku byla smrt více než 1,2 milionů Tibeťanů. Během okupace Tibetu, která trvá již od roku 1949 se Číňanům podařilo odkaz tradiční tibetské medicíny téměř zničit. Někteří lékaři přežili tuto katastrofu přežili, uprchli do zahraničí a některé texty se naštěstí podařilo zachránit. Také díky tomu, že vystudovaní tibetští lékaři znají obrovské objemy textů zpaměti, bylo možné sestavit a zkompletovat znalosti a dovednosti tradiční tibetské medicíny v exilu.

Mäncekhang založený vládou v exilu
Číňané používají každý dostupný prostředek k vyhlazení kultury a identity Tibeťanů. Aby se zachovalo a šířilo bohatství tibetské kultury, bylo v Indii pod záštitou Jeho Svatosti 14. dalajlamy obnoveno mnoho institucí, klášterů a škol. Mäncekhang (Tibetský lékařský a astrologický institut) založil 23. března 1961 Dr. Ješi Dhonden a ctihodný Lodoe Gjaco byl zvolen do vedení Lékařské a Astrologické sekce. Nejprve měl Mäncekhang nedostatek nezbytného vybavení, peněz i zaměstnanců a sídlil v pokoji v horním patře starého domu v McLeod Gandži v Dharamsale, v Himáčalpradéši. McLeod Gandž je malé město známé jako „Malá Lhasa“, umístěné na úpatí hory Dhauladhar, 1 768 metrů nad mořem. V současné době ředitelství institutu v Dharamsale dohlíží na provoz skoro čtyřiceti klinik v Indii, Nepálu a v zahraničí.
Od začátku činnosti v exilu se činnost Mäncekhangu významně rozvinula. Vzniklo farmaceutické, výzkumné a vývojové oddělení, Materia Medica, farmacie a redakční a vydavatelské oddělení, a také akademie pro školení nových doktorů a astrologů. Oddělení astrologie vydává řadu výročních almanachů, kalendářů, amuletů a horoskopů určených pro jednotlivce. Také zhotovuje grafy manželského souladu pro nemocné, schémata ročního vývoje, posmrtná schémata, data a časy pro různá náboženství, obřady a načasování přípravy tradiční medicíny.
Mäncekhang také distribuuje své produkty mezinárodně a operuje z  New Delhi. Většina léčiv vyprodukovaná farmaceutickým oddělením je určena  Indům a cizincům. Dnes má institut tři sta padesát zaměstnanců. S narůstající popularitou tibetské medicíny doktoři a astrologové z Mäncekhangu pravidelně navštěvují konference, semináře, konzultace a výstavy v Evropě, Kanadě, USA, Rusku, Japonsku a na mnoha místech v Indii.

Tento text byl převzat z portálu Tibetského lékařského a astrologického institutu Mäncekhang J.S. Dalajlamy v Dharamsale; © 2007 Men-Tsee-Khang, přeložil a upravil Martin Srdce.